Je to největší evropský šplhavec, zhruba velikosti vrány, ale štíhlejší. Dorůstá délky 40–46 cm, v rozpětí křídel měří 67–73 cm a dosahuje hmotnosti 250–370 g. Nezaměnitelný, celý černý, s bělavým okem a zobákem. Samec má červené temeno, samice pouze červenou skvrnu v týlu. Na rozdíl od ostatních datlovitých létá přímo, nikoli ve vlnovkách.

V letu se ozývá zvučným "kri kri kri", vsedě pronikavým "kliééé". Jarní bubnování je hlasité, oproti strakapoudům poněkud pomalejší, přednášené ve výbušných sériích dlouhých 1,75–3 sekundy (samec bubnuje déle než samice).

Druh s palearktickým typem rozšíření. Areál sahá od severního Španělska a Skandinávie až po východní Sibiř a Japonsko. Stálý pták. V minulosti se rozšíření v Evropě značně měnilo v souvislosti s odlesňováním a následným zaváděním jehličnatých monokultur. Celoevropská populace nyní čítá více než 740 tisíc párů a je považována za stabilní.

V ČR hnízdí na celém území, hlavně v pahorkatinách a horách, ale ve vhodném prostředí i v nížinách. Celková početnost byla v letech 1985–89 odhadnuta na 3–6 tisíc párů, v období let 2001–03 na 4–8 tisíc párů.

Vyskytuje se ve starých borových, smíšených a bukových lesích.

Hnízdí jednotlivě, monogamně. Některé páry spolu setrvávají pouze jednu hnízdní sezónu, jiné se udržují po několik let. Tok začíná již v polovině února a provází ho časté bubnování a volání. Hnízdo je v dutině stromu, obvykle narušeném uvnitř, v ČR nejčastěji v buku, jedli a borovici ve výšce 8–12 m. Vytesání nového hnízda trvá 10–28 dnů a podílí se na něm obvykle jen samec. Hotová dutina je hluboká 47–57 cm a široká 12–20 cm, s okrouhlým nebo svisle oválným vletovým otvorem o průměru 6–11 × 8–11 cm. Obvykle bývá využívána po řadu let, některé páry však tesají každý rok novou. Hnízdí 1× ročně od dubna do srpna, s případnými náhradními snůškami. Samice snáší 3–5 čistě bílých vajec o rozměrech 34,4 × 25,4 mm. Inkubace začíná od snesení 4. vejce a trvá 12–14 dnů, sedí oba ptáci, přičemž v noci vždy jen samec, zatímco samice nocuje v jiné dutině poblíž hnízda. Mláďata jsou krmena oběma rodiči. Oči se jim otevírají po 10 dnech, v 17 dnech začínají vyhlížet z dutiny a hnízdo opouštějí ve stáří 24–28 dnů. S rodiči setrvávají další 1–2 měsíce, poté se rodina rozpadá. Pohlavně dospívají v 1. roce života. Nejvyšší známý věk kroužkovaného ptáka je 28 let.

Živí se především ve dřevě žijícími brouky (lýkožrouty, kousavci, tesaříky) a mravenci, méně housenkami motýlů a měkkýši. Vzácně se v potravě objevuje také rostlinná složka, tvořená semeny a plody. Potravu dobývá silným dlátovitým zobákem z kmenů nebo kořenových náběhů stromů, méně často ji sbírá na povrchu kůry nebo na zemi.^[2] K dostání kořisti z těžko dostupných míst mu napomáhá dlouhý lepkavý jazyk se zoubky na konci.

Datel černý je v lese prospěšným druhem. Nejen, že konzumuje dřevokazné druhy mravenců, ke kterým se žádný jiný druh šplhavce nedokáže v takovém rozsahu dostat, ale jeho dutiny používá k hnízdění a nocování řada dalších druhů ptáků užitečných pro les, jako holub doupňák, sýc rousný nebo kavka obecná.

Datel je náš tajemný lesní pták. Který se musí chránit. Málokdo má to štěstí, při vycházce do lesa spatřit tohoto tajuplného ptáka, a proto letos uskutečníme výpravu za tímto krásným lesním ptákem. A možná taky dáme na youtube video. 

 Ptákem roku 2016 je červenka obecná.

Červenka tráví většinu života na zemi nebo těsně nad zemí, kde sbírá potravu i hnízdí. Je to velice zvědavý ptáček, dovede k nám hlavně v městských parcích přiletět či přiskákat na pár kroků. V době hnízdění je ovšem velice ostražitá a nikterak nám nehodlá napovědět, kam ukryla své hnízdo. A na to si vždy vzpomenu, když v hnízdní době bez úspěchu pátrám po hnízdě červenky a nezbývá mi než obdivovat kukačku, protože ta je u nás nejčastěji vychovávána právě červenkami jako pěstouny.

Kalypta nejmenší je druh kolibříka vyskytující se na Kubě a ostrově Isla de la Juventud, pozorováni byli též na sousedních ostrovech Jamajka a Haiti. Jedná se o nejmenší ptačí druh na světě. Samičky dorůstají průměrné délky 6,12 cm a váží 2,6 gramů, samečci dorůstají dokonce jen 5,51 cm a váží 1,95 g. Průměrné rozpětí křídel je 3,25 cm. Obě pohlaví mají zelenavý hřbet a světlou spodinu těla, samci jsou navíc nápadní svým jasně červeným opeřením na hrdélku. Zobák je rovný a v porovnání s jinými kolibříky poměrně krátký. Podobně jako ostatní kolibříci je i kalypta nejmenší velmi dobrý letec, který se živí rostlinným nektarem. Létací svaly tvoří 22–34 % hmotnosti jejich těla a stejně jako další kolibříci mohou křídly v ramenních kloubech otáčet až o 180°. Tito ptáčci jsou schopni navštívit až 1500 květů v jednom dni, a hrají tak velmi významnou úlohu při opylování. Některé druhy, jako např. Hamelia patens, dokonce přizpůsobily tvar svých květů tak, aby se k jejich nektaru mohly dostat pouze kalypty nejmenší. Kalypty nejmenší hnízdí na konci období dešťů a začátku období sucha, tj. v době, kdy stromy a keře jsou v květu. Snáší 1 až 2 vejce, která patří k nejmenším na světě – co do velikosti se totiž nevyrovnají ani kávovému zrnu. Kalypty na vejcích sedí 14–23 dní, mladí ptáci opouštějí hnízdo po 18–38 dnech a samičky snáší svá první vejce po 1 roce života.

Ptákem roku 2015 je potápka černokrká.

Potápka černokrká patří ke skupině několika druhů potápek, což jsou ptáci vysoce uzpůsobeni vodnímu životu. Na suchou zemi ani nemohou vstoupit a pokud náhodou na zemi přistanou, ať již vysílením či záměnou lesklého asfaltu po dešti za vodní hladinu, nemohou odtud vzlétnout. Jejich nohy jsou posunuty daleko dozadu a jsou krátké, takže dovolují potápkám nanejvýš vystoupit na hnízdo. Ale dlouhé prsty jsou rozšířeny okrajovými lemy a nohy vytvářejí svým pohybem téměř lodní šroub. Proto všechny potápky velmi dobře plavou a ještě lépe se potápějí. Pod vodou hledají potravu, což u potápky černokrké znamená především drobné vodní živočichy a jejich larvy, jen zcela výjimečně sezobnou i malou rybku.

Když se zeptáte na to jaký je nejrychlejší pták. Dá se odpovědět mnoha způsoby, záleží na tom jestli pták plave, létá či běhá. Nejrychlejší pták při vodorovném letu je pravděpodobně albatros šedohlavý. Jeden pták z tohoto druhu označený družicí dokázal, při návratu do svého hnízda na Ptačím ostrově v Jižní Georgii, uprostřed antarktické bouře po více než 8 hodin udržovat rychlost 127 km/h. Nejrychlejším ptákem při střemhlavém letu je sokol stěhovavý. Který dosahuje podle odhadů konečné rychlosti zhruba 300km/h, když se při sletu na zem nakloní kolmo dolů. Nejrychlejším ptákem na souši je nelétavý pštros dvouprstý, který může v plném trysku dosáhnout rychlosti až 72km/h. Nejrychleji běhající létající pták je severoamerická kukačka kohoutí , dokáže vyvinout rychlost až 42km/h. Nejrychlejší plovoucí pták je tučňák oslí, který může dosáhnout až 27km/h.